Les grévistes

Taky máte tak rádi podzim? Časně zrána se v ulicích válí mlha a o něco později ji sluníčko rozpustí a potutelně vás píchá do očí. Musíte ze skříně vytáhnout šálu a začít uvažovat o dobrodružné výpravě za druhou rukavicí. Na trhu se ještě pořád prodávají květiny a v obchodech už vánoční výzdoba. V zahradách se vznáší vůně sladká vůně jablek a lehký závan hořícího listí. Lidé vysedávající na zahrádkách restaurací si hřejí ruce o hrníčky se svařeným vínem. V parku můžete sbírat jedlé kaštany a pak si je večer po dlouhé procházce upéct v troubě a popíjet k nim cidre. Brzy se smráká a můžete si tak beztrestně zalézt do postele s knížkou a obrovským hrnkem čaje. Stromy se barví do žluta a ty odvážnější do červena. Vzduch vás studí do tváří a Francouzi začínají stávkovat.
Stávkují železničáři, stávkují soudci, stávkují rybáři a stávkují studenti. A když se do toho dají studenti, je to v Rennes, které je domovem pro šedesát tisíc z nich, znát. Francouzští studenti jsou kapitola sama pro sebe. Velká část z nich je velmi, velmi levičácká. Což vám už po jistém seznámením s francouzskou historií, politikou a stylem života, nepřijde tak zvláštní a musíte se holt smířit s tím, že každá debata točící se kolem jakéhokoli tématu nakonec stočí k principům rovnosti. „Liberální“ se v ústech idealistických studentů mění v symbol pravého pekla a slovo „privatizace“ snad ani radši na ulici nevyslovujte nahlas. Ne, že by všichni byli tak politicky vyhranění, ti umírněnější bývají často, jak už to tak bývá, přehlušeni tou radikálnější skupinou. Stejně je tomu i tak v případě již schválené reformy, která upravuje míru autonomie vysokých škol. Hlavní administrativní orgán vysokých škol má být zeštíhlen a princip jmenování zástupců do tohoto orgánu změněn. Podle oficiálních stránek reformy, by tak mělo dojít ke zvýšení reakceschopnosti a efektivity jednotlivých univerzit, neboť by si za své záležitosti odpovídaly samy a dohled státu by se zmenšil. Pro naše trockisty (až tak je vidí naše paní domácí) je ale dohled státu něco jako oko v hlavě, kterého se nehodlají vzdát. A tak se minulý týden protestovalo. Tři tisíce studentů (podle organizátorů, podle policie jich bylo kolem půl druhého tisíce) se vydalo z jedné zdejší univerzity Rennes 2 přes celé město na nádraží, které obsadili a prakticky paralyzovali. Cestou se snažili doslova obsadit naše milé Sciences-Po, které se ale nedalo lacino a uzavřelo své hlavní vchody. Když jste se chtěli dostat na přednášku, museli jste předložit tu správnou kartičku studenta. Žádný „revolucionář“ tak na Sciences-Po nepronikl. Rennes 2 se nespokojila jen s protestním pochodem, ale celá se rovnou zablokovala. Ti, co s protesty nesouhlasí (a je jich hodně) prostě mají smůlu. Co na tom, že se neučí. Hlavně, že se protestuje.

Příští týden mají v plánu stávkovat hlavní dodavatel elektřiny, takže se máme zřejmě na co těšit. Paní domácí nás již vybavila svíčkami, ale něco vám řeknu – být Francouzkou, měla bych už toho vydírání po krk. I když, třeba bych malovala transparenty…