Vemeno

Včera jsem viděla neuvěřitelnou věc. Věc, která mě vykolejila. Věc, kterou už podruhé v životě nechci spatřit. Objevila se mezi pořadem o bytovém designu a reality show o modelkách. Naprosto příšerná reklama. Ale opravdu moc, moc děsná. Na obrazovce se nejdřív vynořila podivný růžový útvar. Po vteřině mi došlo, že je to obří vemeno a za ním obří kráva – počítačově animovaná. Kráva seděla (!) někde v idylické jedovatě zelené krajině právě tak, aby gigantické růžové TO pěkně vyniklo. Před krávou se najednou zjevily malé kostřičky, které zřejmě měly být roztomilé, ale mě roztomilé nepřišly ani za mák. Do rytmu techna nebo co to bylo (zvuk jsem moc nevnímala, jen jsem zírala) začaly před krávou tančit a z vemena začalo proudem stříkat mléko. A ty kostřičky se v něm koupaly a krmily se jím, pak máslem, jogurty a šlehačkou a zjevně se jim to líbilo. Jedna kostřička se v tom mléčném vodopádu ale nekoupala a postupně zešedla a zeslábla a musely se o ní postarat ty ostatní kostřičky, co se krmily těmi mléčnými výrobky a byly sněhobílé a milou slabou kostřičku přitáhly do toho prýštícího mléka, aby se taky posilnila. Pak zničehonic kráva přestala to mléko chrlit a tiše přežvykovala dál. A kostřičky tancovaly dál a asi se těšily na další rundu nebo co já vím. Ten broskvový jogurt už jsem nikdy nedojedla a můžu říct jedno – výrobci mléčných produktů mají opravdu špatné PR.
Pokud to nejsou výrobci smetany do kávy, kdo vás vychovává ke správné životosprávě, postará se o to ve Francii vševědoucí všemohoucí stát. Reklamu na jakoukoli věc, která se dá pozřít a nespadá do kategorie zelenina nebo ovoce, poznáte okamžitě podle titulku „Každý den snězte nejméně pět porcí zeleniny nebo ovoce.“ nebo „Pro vaše zdraví praktikujte tělesnou aktivitu nejméně dvakrát týdně.“ či „Pro zdravější život omezte mlsání mezi jednotlivými jídly.“ Z rádia se neustále ozývá mantra: „Vyvarujte se příliš sladkých, sladkých nebo tučných potravin.“ Nejdřív mi to přišlo jako rozumná starost o zdraví občanů, po dvou měsících máte ale chuť zahájit rebelii. Navíc pokud máte spolubydlící militantní vegetariánku, každé jídlo se tak stává vyjádřením vašeho boje proti „diktatuře pěstitelů ředkviček a hrušek“ a bojem za vaše masožravá práva. Uděláte si tak ten děsně mastný slaný závin, ve kterém je ta děsně dobrá šunka z těch ubohých prasátek, která jistě strašně trpěla, ale vem to čert. U snídaně se nenecháte vmanipulovat do ovesných vloček, ale sáhnete po sladkých jablkových taštičkách, co jablka viděly jen z dálky. A klidně mezi jídly mlsáte a považujete to za svoje svaté právo a u postele vám neustále dělá společnost pytlík karamel. Když máte spolubydlící plné zuby, začnete básnit o tom úžasném carpacciu, kterým jste se s kamarádkou v Praze pravidelně cpaly (zdravím Evu). (Ona se vám za to v zápětí „pomstí“ obrovskou mísou těch nejodpornějších mořských potvor uprostřed vaší kuchyně. Ryby a korýši zřejmě trpět můžou.) A abyste to tomu ministerstvu zdravotnictví pořádně natřeli, vedle různých zdraví prospěšných čajů a relaxačních vonných tyčinek (spolubydlící je evidentně na jejich straně, ale já nepolevím) obřadně vystavíte láhev ginu a přihodíte něco poznámek o té úžasné vodnici, co se vám teď nevyužitá válí v pražském obýváku. Za fyzickou aktivitu pak považujete návrat z večírku domů, když vám ujel poslední autobus.(Ano, tu praktikujete nejméně dvakrát týdně.)
Mám proti sobě silného protivníka, mimo ministerstvo i celou francouzskou společnost, která podle všeho pravidla dodržuje a také abyste někoho s nadváhou pohledali. Já mám ale silnou vůli a tajnou zbraň – všehoschopnou a všežravou Leonu. Díky, Leo, za tvoji podporu v mém každodenním boji. Díky, že mi dodáváš energii v dobách, kdy už, už sahám po salátu. Díky za tvoji neustálou odhodlanost k pořádání dalších sabotážních akcí. Díky, že jsi na mé straně. Společně to dokážeme!