V Bretani prší. V Bretani prší často. V Bretani prší často a jinak než jste zvyklí. Ono vlastně neprší, ono mží. Mží jako byste vzali spoustu rozprašovačů a běhali s nimi zběsile po městě. Je to drobný déšť. A je všude. Deštník je vám na nic, drobné perličky si dělají, co chtějí a gravitace jakoby jim nic neříkala. Námaha, se kterou jste si ráno tři čtvrtě hodiny pracně rovnaly vlasy, abyste udělaly dojem na toho úžasného Francouze ze čtvrťáku, se rázem promění v ukázku ztraceného času. Decentní make-up, který jste považovaly za dokonalý příklad přirozeného líčení, se vám na tváři promění v mazlavé blátíčko. Džíny, bez kterých nedáte ani ránu a takřka je nesundáte, se změní v navlhlý hadr. Ve vašich nejmilejších botách na podpatku, které jste považovaly za jeden ze základních pilířu vašeho šatníku, se na kluzkých kočičích hlavách jednou málem zabijete a dvakrát vyvrknete kotník. Rozhlídnete se a rázem si položíte několik neodbytných otázek. Proč těm Francouzkám drží účes a proč se jim nerozmaže make-up? Proč se jim nohavice kalhot nepromění v nacucanou hmotu a nedělá jim problém doběhnout autobus, aniž by se vyválely v blátě? A pak se rozhlídnete ještě jednou a konečně pochopíte. Francouzkám drží účes, protože si žádný nedělají. Naprostá většina má vlasy jen tak rozpuštěné, v drdolu nebo schované pod čepicí. Francouzkám nedělá problém make-up, protože žádný nenosí. Francouzky necourají nohavice po zemi, ale jednoduše si je ohrnou nahoru, když je třeba. A Francouzky prostě nenosí boty na podpatku. Francouzky tráví většinu času v Converskách nebo v nejlepším vynálezu na světě – balerínkách. A já se ptám. Jak je možné, že i když jsou nenamalované, s úpravou vlasů strávily asi dvě minuty, nohavice mají ohrnuté jakoby si neuměly koupit správnou velikost kalhot a nesvíjejí se na podpatcích, jsou to ty nejúžasněji vypadající bytosti? Mají prostě styl. Nebojí se si vzít na sebe naprostý hadr a vypadat v něm prostě skvěle, protože se cítí skvěle. Ve Francii se spotřebuje míň barev na vlasy než v České republice, protože Francouzky jsou spokojené se svou barvou vlasů. Méně si kupují dekorativní kosmetiku a raději si dopřejí pečující tělové mléko. Jsou spokojené s tím, jak vypadají a co jim příroda nadělila. A to je, podle mých představ, tajemství jejich úspěchu. Příslušníkům toho „silnějšího pohlaví“ totiž nakonec nezáleží na tom, kolik vlasů se vám tentokrát povedlo zkrotit, nakolik je váš make-up přirozený nebo na jak vysokých a zatraceně nebezpečných podpatcích se přivlníte. Oni si toho ve finále stejně nevšimnou.
P.S. Rozhodla jsem se zahodit čirou závist a něco odkoukat. Až mě potkáte v ulicích Rennes, budu mít vlasy schované pod baretem, oblečená v cigaretových kalhotech s ohrnutými nohavicemi, v balerínkách a zachumlaná v obrovském svetru až ke kolenům. Nevím, jestli se tak alespoň napůl přiblížím k nenapodobitelnému šarmu Francouzek, ale snaha se přeci cení.
1 komentářů:
Přidat komentář