L'Auberge espagnole

Rennes je báječné město, Rennes si každý musí zamilovat, Rennes je ideálním městem pro studenty – ani moc velké, ani moc malé, zkrátka je tak akorát. Centrum je historické a přesto to není skanzen pro turisty. Najdete zde neuvěřitelné množství barů, kaváren a restaurací. Samozřejmě francouzské, bretonské, ale i řecké, italské, arabské, alsaské, jedna, ve které dostanete kuskus na tisíc způsobů, rybí restaurace, kde si můžete dát ústřice z Cancalle,a jedna s antilskými specialitami, kavárna kombinovaná s prádelnou, pivnice a další stovka různých jiných podniků. Rennes je sídlem několika univerzit, vysokých škol a institutů. Každoročně v Rennes studuje přes šedesát tisíc studentů, z toho je asi pět tisíc studentů zahraničních. Chcete jet na Erasmus? Jeďte do Rennes!

Jak se máme na IEP (Institut d’Etudes Politiques, část Sciences Po)? IEP je docela malá škola, ale zato je o to hezčí. Zrekonstruovaná budova z 18. století s vlastním soukromým nádvoříčkem, kde se bude o pauzách krásně válí a menzou, které se tady říká Resto U, hned vedle. První den proběhlo nezbytné přivítání a pak to začalo…

Francie je země formulářů. Francouzi prostě nedokáží odolat vábení kolonek, položek, dokladů, razítek, doporučení a ověření. Chcete-li vyřídit jednu věc, nakupí se vám cestou dalších pět formulářů, které je třeba vyplnit, ofotit, donést tam a tam v tolik a tolik, dát podepsat tomu a tomu a opatřit fotografií nebo ještě lépe doložit, že bydlíte tam, kde bydlíte, jmenujete se tak, jak se jmenujete, zaplatit poplatek, koupit pojištění toho, že jste pojištění a ještě se navíc tvářit, že vám to vůbec nevadí a že vás to baví. Všichni byrokraté totiž vždy nasadí odzbrojující úsměv a s profesionálním „Merci, au revoir mademoiselle.“ vám prostě nezbude nic jiného, než si pokorně odškrtnout jednu vyřízenou událost a vrhnout se na další. Na všechno je tady taky speciální karta. Karta studenta, karta pojištění, karta pojištění bydlení, karta do knihovny, karta na kopírování, karta do menzy, karta na autobus, karta pro cizí studenty, karta pro cizí studenty z EU, karta už ani nevím na co. Na druhou stranu to obíhání a zařizování přináší řadu výhod. Studenti jsou ve Francii obecně zvýhodňováni a ti cizí nadvakrát. Obdržíte podporu v ubytování (od 40 do 160 euro podle toho, kde bydlíte), MHD je zadarmo (samozřejmě po nezbytném administrativním kolečku) a město poskytuje zahraničním studentům i kartu (sic!), která umožňuje bezplatné používání městských kol a vstup do městské knihovny a bazénu.

Francouzi neumí dělat koktejly. Jejich umění v míchání nápojů spočívá v tom, že například mojito chutná jako bílý rum trochu šmrncnutý sodou a na hladině plave trochu unavené máty a kolečko limetky a za to všechno si ten mizera řekne pět euro! Gin a tonic nebyl o nic lepší a dostanete spíš 2,5 deci ginu a trochu toniku, aby se teda jako neřeklo. Koktejly tady nemá cenu pít, protože Bretonci jsou zjevně alkoholici, kterým připadá ředění alkoholu jako osmý smrtelný hřích. (V Bretani je opravdu největší počet alkoholiků v celé Francii.) Lepší je proto přesedlat na pivo, které je ve srovnání s jiným alkoholem levné a nebo cidre, což je místní specialita a je moc dobrá.

Každou sobotu se v Rennes koná trh. Začíná to květinami, zeleninou, cidrem, ovocem, vínem, politickou aktivistkou nabízející účast na nějaké demonstraci bůh ví proti čemu, cidrem, pokračuje přes sýry, maso, studenta hrajícího na příčnou flétnu, med, cidre, chleba a končí cidrem, paštikami, cidrem, ústřicemi, rybami, cidrem, politickým aktivistou nabízející účast na demonstraci proti té první demonstraci a nakonec se všichni sejdou u galettes, což jsou takové bretonské slané palačinky a jsou moc dobré a stojí 2,40 a jsou mastné a plněné čím chcete a prostě ňam ňam a všichni se tam u nich tísní a vykřikují se čísla objednávek a trvá to docela dlouho, ale oni jsou pořád milí a prodavači spolu laškují a když vám někdo šlápne na nohu, tak se vám omluví a myslí to upřímně a když nakonec dostanete tu dobrotu, tak vám ještě popřejí dobrou chuť. No není to prostě úžasné? A tak jsem si tedy taky koupila květiny do svého nového pokoje, abych byla jako pravá Francouzka a zabalil mi je prodavač se zlomenou rukou a zabalil je špatně a když jsem od něj odcházela, tak mi ty květy spadly na zem a mě to vůbec nevadilo, protože jsme prostě ve Francii a tady se lidi nezlobí jen tak, protože vědí, že jsou lepší věci na dělání. Sedět na zahrádce v restauraci, popíjet cidre, vyhřívat se na sluníčku, uvařit si něco dobrého a pak společně večeřet s přáteli, koupit si jen tak květiny, i když víte, že vám za pár dní uvadnou, pomoct najít cizinci cestu, popřát někomu dobrý den nebo jen tak procházet ulicí a koukat do výloh. Lidé se tady od rána do večera nezubí od ucha k uchu, ale vědí, že zítra je taky den a že život je krátký.