Les Bises

Francouzi mají podivné způsoby. Nejen, že jedí divné věci, ale divně se i zdraví. Ano, zdraví se polibky na tvář. Oni to ale vlastně nejsou polibky. Jen tak lehce přitisknete svou tvář na tvář té druhé osoby a pak přijde zásadní okamžik celé procedury, hlasité „mlask“, kterým simulujete opravdové políbení. Čím hlasitější ono „mlask“ je, tím bližší vztah obou zdravících se osob to značí. To celé se opakuje ještě jednou s druhou tváří. Ruku, prosím vás, nikomu nepodávejte, společensky se znemožníte. Ne, ani když se představujete. Ani když se loučíte. Přistoupit, první tvář „mlask“, říct svoje jméno, druhá tvář „mlask“. Podle toho, kolikrát už jste daný rituál s určitou osobou podstoupili, můžete mu/jí položit ruku na rameno nebo paži. Přistoupit, „Jsem moc ráda, že…“ první tvář „mlask“, „…tě zase…“, druhá tvář „mlask“, „…vidím.“ Takhle to dělají všichni. Nejen, když se loučíte s dobrými přáteli. Zdraví se tak úřednice v bance, spolužáci, když se potkají na přednášce i úplně cizí lidé, kteří se právě vidí poprvé a zřejmě i naposledy a jediné, co je spojuje je kamarád kamaráda, co právě pořádá večírek. Může tak docházet k celkem zajímavým situacím.
„Ahoj Anne, „ – „mlask“ – „nevidělas Céline?“ – „mlask“.
„Ááá, tady je. Dobré rá-…“ – „mlask“ „…-no, Céline“ – „mlask“.
„No ne, to je tvoje kamarádka?“ – „mlask“ – „Veronika.“ – „mlask“.
„Potřebovala bych tvoje poznámky z minulého semestru. Ahoj,…“ – „mlask“ – „…Agnes“ – „mlask“
„Díky moc,…“ – „mlask“ – „zítra ti je vrátím.“ – „mlask“
„Tvůj spolubydlící už je tady? No jo, je tady. Jak se máš,…“ – „mlask“ – „…Faë?“ – „mlask“
„Přijde ještě někdo? No, jo už přicházejí.“ – „mlask“ – „mlask“ – „mlask“ – „mlask“ - „mlask“ – „mlask“ – „mlask“ – „mlask“ – „mlask“
Jinak jsou ale celkem normální.